06.02.2011 20:57
Jsem na Výtoni.
Vítek Kašpar vykukuje zpoza rohu pilíře železničního mostu.
S budhistickou pokorou v duchu
předčítá monotónní mantry neviditelným duším
a mírumilovně se usmívá.
Projíždí tramvaj.
Diváci v oknech na něho s úkosem zhnuseně hledí
a pokřikují beze slov.
Zadýchaná...
06.02.2011 20:57
Světlo se rozlévá vertikálně do srdcí našich. Propast spánku bezesného oznamuje stav bez rytmu.
Každá vnitřně vydobitá vědomost, prozrazuje přítomnost světla, neb SVĚT-lo onou...
06.02.2011 20:54
PROSINCOVÉ LIJÁKY
Prosincové lijáky.
Nezřetelný nápis na vydrolené omítce.
Těžké, olovnaté kapky pleskají o zem.
Rozstřikují se o louže až do mých sandálů.
Cítím vůni z dětství.
Prosakuje okny přízemních bytů obytné čtvrti.
Vítr nadzvedává střešní tašky
a ty se řítí dolů,
jako...
